Napsali o nás
 

Douglaska tisolistá - "smrk" pro lesy s nedostatkem srážek

26.01.2015

Tak zvaná klimatická změna je v současnosti značně rozebíraným tématem, ze všech stran slyšíme přímo katastrofické předpovědi, co bude s naším klimatem a s naší civilizací v příštím století. Již jsme zapomněli, nebo nechceme vědět, že podobné klimatické změny, které se v současnosti s velkým úsilím a náklady modelují (a částečně i měří) v minulosti několikrát reálně proběhly. A to i poměrně nedávno.

Do počátku 14. století byla totiž teplota o 2 až 3 stupně v globálním měřítku vyšší než dnes, což bylo vystřídáno obdobím tak zvané malé doby ledové, která znamenala globální ochlazení o několik stupňů a skončila zhruba někdy kolem počátku 20. století, můžeme-li věřit klimatologům a paleoantropologům. V teplé periodě ve středověku se například vinná réva pěstovala až v Pomořanech, její hranice poté ustoupila na jih až o 500 km. Můžeme se podívat na obrazy holandských mistrů, kde se bruslí na amsterodamských kanálech, či vzpomenout na zimní radovánky na zamrzlé Temži nebo koneckonců i na Vltavě. Jde dnes tedy o globální oteplování, nebo o návrat k středověkému optimu? Změny klimatu byly v minulosti také velmi rychlé, průměrné roční (globální) teploty "skákaly" v rozmezí desetiletí o několik stupňů rozdílu. Zajímavé pak je, že historikové dokládají v obdobích globálního oteplování vesměs rozkvět kultur v různých částech světa, v období ochlazování pak jejich kolaps.

Projekt pro douglasku

Nicméně je zřejmé, že klima se měnilo, mění a měnit bude. Současná doba je zcela jistě charakterizována zvyšováním extrémů počasí a v některých oblastech i zvyšováním sucha. To s sebou nese i problémy pro některé dřeviny, vyžadující příznivější vlhkostní podmínky. V oblastech severní Moravy a Slezska tak dnes pozorujeme rozsáhlé poškození na vláhu náročného smrku, příznaky zhoršeného zdravotního stavu se ale projevují i u jiných dřevin.
Za částečnou, zdůrazněme pouze částečnou, náhradu pak můžeme považovat introdukované dřeviny, v tomto případě hlavně douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/ Franco). Zejména v německy mluvících zemích se jí přezdívá i suchý smrk - Trockenfichte. Snáší totiž mnohem větší klimatické extrémy než řada domácích dřevin, její porosty jsou mnohem odolnější a stabilnější - alespoň dosud, kdy se u nás vyskytuje poměrně v malém měřítku. Co ale upoutalo pozornost evropských lesníků především, je její enormní produkce, a to poměrně kvalitního dříví. Zpracovatelé dřeva, kteří se jej odhodlají využívat, hovoří o kvalitě srovnatelné například s modřínem nebo i smrkem. Vysoká produkční schopnost a možnost alespoň v nejnižších a nejsušších oblastech přinejmenším částečně nahradit smrk vedly i k obnovení zájmu o tuto dřevinu v českém lesnictví, poznamenaném jinak těžce intervencemi ochrany přírody. Přitom řada ochranářů a úředníků douglasku ani nerozezná od jedle nebo smrku - což je osobně vyzkoušeno. Její potenciální přínos vedl i k tomu, že Lesy České republiky s. p. ji vyhlásily v roce 2014 za dřevinu roku a v nedávné minulosti bylo přijato několik výzkumných projektů, které se jejím pěstováním, využíváním i vlivy na životní prostředí zabývají. K nim patří i projekt financovaný Národní agenturou pro zemědělský výzkum QI112A172 Pěstební postupy při zavádění douglasky do porostních směsí v podmínkách ČR, který v tomto roce končí a jenž přinesl zásadní poznatky o této dřevině v českých podmínkách.
Daný projekt se zabýval problematikou využití douglasky v českém lesnictví komplexně: od genetických zdrojů douglasky u nás i v zahraničí, provenienčního výzkumu a semenářství přes pěstování sadebního materiálu, hodnocení jeho kvality, umělou a přirozenou obnovu, výchovu porostů a tvorbu porostních směsí s douglaskou až po tvorbu kořenového systému a stabilizační funkci, vliv této dřeviny na půdu, produkci a její hodnotu a vliv na společenstva přízemní vegetace v lesích.
Přesto, že lesnický provoz má v oblastech, kde se tato dřevina více vyskytuje, dobré a dostatečné zkušenosti s jejím pěstováním, byla výzkumem zjištěna řada poznatků, které její využívání v buducnosti ještě více zefektivní. Mimo jiné, a to přímo s daným projektem nesouvisí, zjistili kolegové z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL), že douglaska je zřejmě i nejvyšší a nejobjemnější dřevinou v českých zemích. Nejvyšší douglaska změřená v severních Čechách měla výšku 64,5 m, výčetní průměr, tedy průměr ve výšce 1,3 m nad zemí, 87,5 cm a její objem byl podle německých tabulek stanoven na 14,82 m3. Patří tak k nejvyšším stromům v Evropě. Ta nejsilnější měla pak tloušťku 132 cm, výšku "pouze" 56 m a objem 27,24 m3. To vše při věku 138 let, s čímž nemůže soutěžit v našich podmínkách žádná jiná dřevina.
V rámci projektu byla nově založena experimentální základna pro sledování vlivu výchovy na růst a vývoj douglasky jednak v čistých porostech a jednak ve směsích. Na základě dosavadních výsledků lze konstatovat, že douglaska velmi dobře a bezprostředně reaguje na výchovu zvýšením intenzity přírůstu. Byly zaznamenány náznaky stabilizace (zlepšení štíhlostního kvocientu) uvolněných stromů již po první růstové periodě. Dále byl pozitivní efekt výchovného zásahu potvrzen také ve velmi hustých mlazinách vzniklých přirozeným zmlazením douglasky. Zásahy také příznivě ovlivnily přimíšené dřeviny, které reagovaly na uvolnění ještě intenzivněji než douglaska. Výchovou tak bylo podpořeno zachování směsi v porostech. Předmětem výzkumu byla také problematika zvyšování kvality douglaskových porostů vyvětvováním cílových stromů. Tato metoda je v zemích s vyšším zastoupením douglasky často doporučovaným opatřením. Potvrzení efektu těchto zásahů pro podmínky ČR je však nutno založit na víceletém pozorování přesahujícím dobu řešení projektu. Byla obnovena i hodnocení provenienčních ploch s touto dřevinou a byly potvrzeny vhodné provenience pro její pokračující import.

Srovnatelné přírůstky

Jedním z cílů projektu bylo stanovit postupy vnášení douglasky do zakládaných porostů hlavních hospodářských dřevin za účelem tvorby funkčně optimální příměsi. V rámci projektu bylo pro tyto účely založeno celkem deset výzkumných ploch v širokém spektru cílových hospodářských souborů. Z průběžných výsledků šetření dendrometrických charakteristik na plochách se skupinovým smíšením douglasky a hlavních hospodářských dřevin je zřejmé, že douglaska je schopna i v poměrně extrémních podmínkách vykazovat srovnatelné přírůsty jako domácí dřeviny na odpovídajících stanovištích. Zatím nejlepších výsledků dosahovala douglaska podle předpokladu v polohách, které jí více vyhovují. V těchto podmínkách vykazovala hodnoty zásob a přírůstů, se kterými mohla soupeřit v určitých stanovištních podmínkách jen jedle obrovská.
Například v jednom ze sledovaných porostů na majetku ŠLP Masarykův les doložili kolegové z brněnské fakulty objem dominantních smrků v průměru 3,17 m3, u douglasky pak 9,12 m3. Na majetku ŠLP Kostelec nad Černými lesy (ČZU v Praze) byla zásoba smrkové monokultury na zalesněné zemědělské půdě ve věku 39 let ve výši 349,4 a douglaskové pak 438,6 m3/ha. Na majetku písecké lesnické školy, ŠP Hůrky, pak byl průměrný hodnotový přírůst u smrku na kyselých stanovištích vypočten ve výši 10 698 Kč/ha za rok, u douglasky 13 098 Kč/ha za rok.
Pro další práci s douglaskou jsou jednak k dispozici poznatky o vhodných zdrojích osiva z dovozu na základě analýzy provenienčních pokusů, jednak je k dispozici i materiál domácího původu. Řada porostů byla uznána jako vhodné genetické zdroje, část lesních majetků si zajišťuje reprodukční materiál ze svých mateřských porostů a přebytky jsou k dispozici i na trhu. Navíc douglaska vykazuje velmi dobré schopnosti přirozené obdoby a především na chudších a kyselých stanovištích se masívně zmlazuje. O invazivním chování tohoto druhu však není třeba uvažovat, v případě potřeby je totiž velmi snadno klasickými lesnickými opatřeními z porostů eliminována.
Významná jsou i zjištění, která se týkají vlivu douglasky na lesní půdy. Ve všech sledovaných případech se ukazuje, že je mnohem příznivější ve srovnání s domácími jehličnany, tedy především smrkem a borovicí, popřípadě modřínem. V porostech těchto dřevin lze jednoznačně hovořit o meliorační funkci douglasky. Ta zrychluje koloběh živin, její opad se rychle rozkládá a půdy vykazují menší kyselost a výrazně vyšší obsah živin. Na chudších stanovištích pak naopak může dojít k rychlejšímu vyčerpání živin z půdy, čemuž lze předcházet pěstováním této dřeviny v příměsi, kde zejména listnaté dřeviny její vliv do značné míry vykompenzují. Příměs douglasky pak má značný stabilizační vliv na lesní porosty díky svému silnému a intenzivně budovanému kořenovému systému.
Co se týče vlivu douglasky na společenstva přízemní vegetace, lze jej hodnotit rovněž pozitivně. V porostech jehličnatých dřevin působí příznivě na dynamiku rostlinstva v přízemní vrstvě, a to směrem k přirozeným společenstvům, alespoň zčásti. Výraznější vliv na totéž v porostech listnáčů nebyl prokázán, díky většímu přístupu světla v půdě se zde poněkud více objevují druhy náročnější na sluneční svit a na druhé straně i na dusík. Pokud roste douglaska jako příměs, jsou tyto vlivy mnohem méně výrazné.
Výstupem projektu je řada článků v časopisech, i mezinárodních, konferenčních příspěvků, metodik pro lesnickou praxi a knižní publikace, která vyjde koncem tohoto roku. K výstupům projektu patřila i konference pořádaná řešitelským týmem a Českou lesnickou společností počátkem září za obrovského zájmu praktických lesníků. Douglaska je rozhodně dřevinou, která si zaslouží maximální zájem lesnického výzkumu a především praxe. Může přinést nejen značné prostředky pro majitele a správce lesů, ale i řadu benefitů pro stabilitu a odolnost našich lesů a pro životní prostředí jako celek. A to přesto, že jde o nepůvodní dřevinu (podobné druhy u nás rostly do konce třetihor, než je vyhubily ledové doby) a vždy u nás bude zřejmě zaujímat pouze velmi malou část lesní plochy.

***

Otázky a odpovědi

* Nepovede větší rozsah pěstování douglasky k nové mánii, podobné té smrkové?

V současné době se plocha v České republice pohybuje na úrovni zhruba 5800 ha ve všech věkových stupních, což představuje ani ne 0,25 procenta porostní plochy. Pokud se bavíme o navýšení rozsahu jejího pěstování, pohybujeme se do úrovně několika procent celkové lesní plochy. České lesy tak určitě nebudou připomínat lesy ostrova Vancouver, ledaže bychom v nich nechali po vzoru Šumavy pracovat pouze přírodu.

* Jaká jsou rizika většího rozsahu pěstování douglasky?

Zatím se spíše uvažuje o přínosech, a to v evropském měřítku. K rizikům lze ale určitě počítat rozšíření nových škůdců a chorob při nekontrolovaném přenosu reprodukčního materiálu, což se přihodilo v Západní Evropě, a v čistých porostech významnější změny biodiverzity, jak pozitivní, tak i negativní. Dále se jako riziko může jevit například zvýšená nitrifikace a uvolňování dusíku, pokud douglasku vysadíme na místa s vysokou zásobou nadložního humusu. Většině rizik je ale zcela určitě možno předejít jejím pěstováním ve vhodných směsích.

* Je možné efektivněji přenášet poznatky výzkumu do praxe?

Důvody pro nízkou efektivnost tohoto procesu jsou mnohé a různé. Ze strany výzkumných pracovníků je možno vyzdvihnout jeden: dokud budou (budeme) hodnoceni pouze podle publikací ve "světové" vědě a ne podle výstupů v češtině a na lokální úrovni, bude problém přenosu poznatky výzkumu do praxe bezpochyby dále trvat.

* Proč rádi pěstují douglasku?

Ing. Ladislav Šimerda, Ph. D. Správa lesů KCM Opočno Na majetku Kristiny a Leonharda Colloredo - Mansfeldových v Opočně a na Dobříši se douglaska pěstuje v lesních porostech téměř 150 let. Je význačná vysokou objemovou produkcí, ve 130 letech trojnásobnou oproti smrku. Po celou dobu jejího pěstování nebyla poškozena ani biotickými či abiotickými škodlivými činiteli, bez zdravotního poškození přestála i imisní ekologickou katastrofu. Ve smíšených porostech i při současných změnách klimatického systému zajišťuje bezpečnost produkce a zvýšení biodiverzity. Splňuje i přísnější kritéria požadavků hnutí Pro Silva v systému trvale udržitelného hospodaření. Prokazuje vysokou adaptabilitu k přírodním i klimatickým podmínkám, což je prakticky ověřováno na Správě lesů KCM Opočno, v rámci shora zmíněného projektu. Dlouhodobým cílem je podstatně zvýšit zastoupení douglasky do výše kolem dvou procent.

Ing. Jan Červenka Lesní správa Orlík Zájem o pěstování douglasky trvá na našem majetku z důvodů ekonomických, tedy vysoké produkce dobře zpeněžitelných sortimentů a vyrovnání ztráty ze zavádění vyššího podílu listnatých melioračních dřevin, tak i ekologických: vyšší stabilita lesních porostů, nižší napadení patogeny, příznivý vliv na stanoviště. Nezanedbatelná je i estetická stránka výskytu douglasky v porostech jako objemných monumentálních stromů. Máme za to, že její větší uplatnění odráží moderní trendy v pěstování lesa, a proto je přáním majitele minimálně udržení jejího podílu na našem majetku.

 

Zemědělec | 26.1.2015 | Rubrika: Věda a výzkum | Strana: 14 | autor: Doc. RNDr. Marian Slodičák, CSc.; Ing. Jiří Novák, Ph. D.; p | Téma: Mendelova univerzita v Brně