Napsali o nás
 

Rudolf Haša

15.02.2010

Prof. Ing. Dr. Rudolf Haša, Dr. techn. h. c, byl významnou osobností lesnického odboru i celé Vysoké školy zemědělské v Brně. Práce pro školu i školní statek byla hlavním smyslem i náplní jeho života. V kolektivu vynikajících profesorů dosáhl cíle, o který usiloval: pozvednutí vysoké školy a jejího školního statku na nejvyšší úroveň.

Období studia a prvních praxí
Rudolf Haša se narodil 1. dubna 1881 v Kunovicích u Valašského Meziříčí jako syn řídícího učitele na obecné škole. Měl šest sourozenců. V r. 1892 vstoupil na české státní gymnázium ve Valašském Meziříčí. Byl živé povahy a zpočátku byl studentem průměrným, se zájmem o přírodu. Maturitní zkoušku však složil v roce 1900 s vyznamenáním. Ve škole vynikal v jazycích.
Láska k přírodě způsobila, že si Haša zvolil lesnictví za své životní povolání. V r. 1900 se stává posluchačem tehdy tříletého lesnického odboru Vysoké školy zemědělské ve Vídni, kde se v letech 1901, 1903 a 1904 podrobil předepsaným státním zkouškám, při nichž byl vesměs uznán „velmi způsobilým". Studium lesnictví rozšířil v letech 1903 až 1906 o studium zemědělských odborů na téže vysoké škole, a to odboru rolnického a kulturně technického. Zúčastňoval se čile spolkového života v českých a slovenských studentských kroužcích.
V letech 1906 až 1910 prošel primární praxí na statcích auerspergských; nejprve v Libáni u Nasavrk a potom na velkostatku Zelená Hora u Nepomuku. V Libáni se podílel na revizi hospodářské osnovy a na podrobném ocenění velkostatku. Na velkostatku Zelená Hora pracoval na jeho ohraničení, zaměřování a na lesním hospodářském zařízení. Během svého působení na Zelenohorském panství se podrobil v r. 1909 zkoušce pro technickou státní službu, při které byl uznán „velmi způsobilým".

Pedagogická dráha
Na podnět ředitele Inářského velkostatku Ing. B. Mokrého nastoupil v r. 1910 na Vyšší lesnický ústav v Písku jako učitel pro obor geodézie, lesního stavitelství, dendrometrie a lesní tvorby. Svoji úlohu bral velmi vážně a již v r. 1911 předložil na Vysoké škole zemědělské ve Vídni doktorskou disertační práci na téma: „Die räumliche Ordnung im Walde und die Methoden der Ertragsregelung". Práce byla uznána na výbornou a po složení ústní přísné zkoušky z ekonomické skupiny a národního hospodářství byl v r. 1912 prohlášen doktorem zemědělských věd s vyznamenáním. V temže roce podrobil se zkoušce způsobilosti pro učitele na vyšších lesnických školách s německou řečí vyučovací, při níž byl uznán „způsobilým s vyznamenáním".
Chaotický stav lesnického školství v tehdejším Rakousku a některé nedostatky píseckých ústavů vzbudily Hašův zájem o jejich nápravu. Z podnětu kuratoria píseckého ústavu vypracoval R. Haša spolu s B. Mokrým pamětní spis o lesnickém školství, který byl velmi příznivě přijat, ale první světová válka překazila jeho realizaci. Problematiku lesnického školství uveřejnil R. Haša ve spolkovém časopise České jednoty lesnické 1914/1915 pod názvem: „Reorganizace lesnického školství v Rakousku". V pamětním spise vytčená koncepce lesnického školství byla však v rozporu s názory píseckých lesnických ústavů. Pro ideový konflikt v tomto směru odchází R. Haša dobrovolně z píseckých lesnických ústavů na konci školního roku 1913/14 a znovu vstupuje do služeb knížectví auerspergského, kde byl pověřen administrací panství a vedením lesního a patronátního úřadu Zelená Hora. Tyto funkce zastával přes celé válečné období až do roku 1919. Koncepce lesnického školství vytčená v pamětním spisu byla přijata ministerstvem zemědělství v r. 1919.
Od 1. dubna 1919 přechází R. Haša do služeb státních lesů, kde nastupuje jako vrchní lesní rada s pověřením ředitele nově zřízené Střední lesnické školy v Banské Štiavnici.

Působení na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělské v Brně
Za poměrně komplikovaných okolností, spojených se zřízením dvou vysokých zemědělských škol, a to zemědělského odboru České vysoké školy technické v Praze a zákonem v roce 1919 zřízené Vysoké školy zemědělské v Brně, byl R. Haša jmenován mimořádným a krátce na to řádným profesorem pro obor lesnické ekonomie s pověřením výuky hospodářského lesního zřízení, oceňování lesů a lesní statiky, dendrometrie a použité geodézie. Po dočasném suplování přednášek v letním semestru 1920 v Praze odchází definitivně 1. října 1920 z Banské Štiavnice na Vysokou školu zemědělskou v Brně.
Zde se stal R. Haša hlavním pilířem lesnického odboru a někdy i celé školy. Na jeho bedrech spočívala hlavní tíha nesmírné organizační a administrativní práce spojené nejen s postupným budováním nově vzniklé školy, ale i soustavným bojem o zachování její existence. Na vysoké škole zastával řadu akademických funkcí. Byl třikrát zvolen rektorem, a to pro období 1921/22, 1939/40 a 1945/46, tedy v letech pro historii školy nejkritičtějších. V období 1923/24 zastupoval odstoupivšího rektora jako úřadující prorektor. Dvakrát byl zvolen děkanem lesnického odboru, a to pro období 1928/29 a 1937/38.
V úsilí k získání dostatečných prostor pro rozvoj školy se mu podařilo dosáhnout stavby nové budovy, určené hlavně pro lesnický odbor. Do roku 1923 se mu podařilo zajistit zřízení potřebných odborných ústavů, pro jejichž vedení vyhledal mimořádně schopné odborníky - profesory J. Opletala, J. Konšela, A. Dyka, F. Múllera, A. Bayera a A. Tichého. Byli vybráni lidé nejlepší z nejlepších a výsledkem jejich práce byla vynikající odborná úroveň lesnického odboru, která budila neobyčejný zájem domácích i zahraničních odborníků.
Mimořádnou zásluhou R. Haši je získání adamovského lesního statku pro potřeby školy v r. 1923 po záboru liechtensteinského majetku a jeho rozšíření o revír Jedovnice a Klepačov v r. 1930. Velké úsilí věnoval získání revíru Vranov, který byl dočasně v r. 1923 ze záboru vyloučen. Toho však bylo dosaženo až po druhé světové válce.
Zabýval se otázkou nejvhodnější organizace lesnického školství. Navrhl studijní osnovy i zkušební řád. Jemu svěřený Ústav lesnické ekonomie dokonale materiálně vybavil. Jeho pracovní úvazek přednášek z hospodářského lesního zřízení, lesní statiky, použité geodézie, dendrometrie a oceňování lesů nebyl ale pro značný rozsah trvale možný. Proto připravil odštěpení stolice pro dendrometrii, oceňování lesů a statistické metody, které bylo provedeno až v r. 1938.
R. Haša se zapojil i do výzkumu v oblasti lesnické ekonomie. Byl požádán o spolupráci a pověřen zřízením a vedením Oddělení lesnické ekonomie Státních výzkumných ústavů lesní produkce v Brně, které bylo umístěno na lesnickém odboru při Ústavu lesnické ekonomie. Později byla zřízena Výzkumná stanice lesnické geodézie a fotogrammetrie v Brně, rovněž se sídlem na lesnickém odboru.
Mimořádně významná a rozsáhlá byla činnost R. Haši na školním lesním statku. Byl spoluautorem návrhu Řádu pro správu statku, vypracoval systemizaci služebních míst, převedl organizaci statku ze systému lesního úřadu na systém lesních správ a bylo zřízeno ředitelství školního lesního statku v Brně. Ve správním výboru statku řídil referát taxační a ujal se
1 referátu organizačního. Často zastupoval předsedu správního výboru při různých jednáních a od r. 1933 převzal funkci předsedy správního výboru a tím i funkci ředitele školního statku.
Haša věnoval velkou pozornost organizování zahraničních výměnných praxí studentů. Aktivně se účastnil pořádání a vedení studijních vycházek na školní statek v rámci vědeckých kurzů pro praktické lesníky v letech 1929, 1933 a 1937. Uznával velký význam odborných exkurzí jak tuzemských, tak i zahraničních. Se studenty se účastnil zájezdů do Švýcarska (1924), na východní Slovensko a Podkarpatskou Rus (1925), do Jugoslávie (1927) a sám organizoval dalších pět odborných zájezdů.
Koncem třicátých let odcházejí postupně význační profesoři do důchodu a R. Haša zůstává ve své usilovné práci osamocen. Ve funkci rektora převedl Vysokou školu zemědělskou přes tíživé okupační období a po osvobození se zapojuje do obnovy školy do stavu přerušeného válkou. To však již byla nová doba a ne vše se dařilo podle jeho představ. Po dovršení 70 let odchází do důchodu a věnuje se sepsání obsáhlé „Historie Vysoké školy zemědělské v Brně a Masarykova lesa" (2007).

Publikační činnost
Z nastíněného vyplývá, že R. Haša byl pracovně přetížen jak učebními úvazky, tak i povinnostmi vyplývajícími z jeho akademických funkcí. Tím lze vysvětlit, že jeho odborný literární odkaz je velmi omezený a spočívá v podstatě na třech stěžejních pracích. Z nich je práce: „Hospodářské lesní zřízení" (Písek 1928) prací názvoslovnou. V práci „Cesty k uskutečnění ekonomického principu a principu hospodářské nepřetržitosti v souladu s lesní tvorbou" (Písek 1929) , odráží obecně názory na tento, tehdy v odborných kruzích stěžejní námět. Za skutečně zásadní práci třeba pokládat spis „Lesní zařízení a jeho poměr k lesní tvorbě" (Písek 1925),
v němž se R. Haša přimlouvá za to, aby lesní hospodářské plány dávaly pěstiteli poměrně neomezenou možnost k uplatnění jeho iniciativy a zkušeností. Spolupracoval na návrhu instrukce pro hospodářské lesní zřízení v podniku Státních lesů z r. 1928. Zpracoval několik hesel do Konšelova Lesnického slovníku a do Ottová slovníku naučného. Kromě toho sepsal 10 krátkých odborných článků a 10 odborných posudků a dobrozdání.
Po převzetí školního statku, na kterém byly prošlé lesní hospodářské plány, vypracoval R. Haša obsáhlou zprávu „Lesní statek Adamovský Vysoké školy zemědělské v Brně z hlediska hospodářského lesního zřízení". Tímto úředně schváleným dokumentem byla zajištěna těžební kontinuita až do r. 1936.

Odborné nazírání lesa
V odborném nazírání na pojetí lesa vycházel R. Haša z Mollerova učení o lese neustále plně tvořivém (Dauerwaldu). Opíraje se o myšlenky A. Tichého, považuje za nejvhodnější hospodářský způsob, který se nachází „mezi hospodářstvím skupinovým a ryzím hospodářstvím výběrným". R. Haša byl stoupencem kontrolních metod v pojetí Curnaud-Biolleye a po seznámení se samotným Biolleyem při návštěvě ve Švýcarsku se stal jejich obdivovatelem. S těmito odbornými myšlenkami přistoupil Haša v r. 1926 k vypracování lesního hospodářského plánu pro celý školní lesní statek.
Podstatným rysem zpracovávaného plánu byl pokus o praktické uplatnění kontrolních metod v poměrech naší republiky. Tento rozsáhlý pokus se uskutečnil bez předchozího ověření.
V zájmu uplatnění kontrolní metody byl pořízen velmi podrobný popis lesních porostů a přistoupilo se k podrobnému zjištění stromového inventáře ve všech porostech o věku 51 let a starších. Celkem bylo změřeno 4 523115 stromů. Při měření byla uplatněna jednotná registrační hranice 15 cm. Stromy o tloušťce nad 15 cm byly zařazeny do porostu hlavního a stromy slabší do porostu podružného. Kromě počtu stromů byla sledována výčetní kruhová základna a zásoba porostů v členění po dřevinách odděleně pro porost hlavní a podružný. Při zpracování výsledků inventarizace byly v širokém měřítku upotřebeny statistické metody. Velká pozornost byla věnována zjištění přírůstu jak běžného, tak i průměrného. Na základě zjištěných zásob a přírůstů byly stanoveny těžební podíly použitím různých metod.
Tímto obsáhlým šetřením se Haša snažil najít kontrolní metodu pro pasečný les, která by prokázala jasný pohled do vývoje a výkonu stromové podstaty školního lesního statku s použitím běžného přírůstu a detailního členění porostních zásob. Tento pokus se však nezdařil. Ztroskotal především na zásadní nemožnosti použití prvků kontrolních metod zvýběrného lesa v lese pasečném s převahou stejnověkých porostů a k tomu ještě s druhovou skladbou dřevin a v přírodních podmínkách pro výběrný les málo vhodných. Chybou z hlediska možnosti následného využití zjištěných hodnot byla skutečnost, že nebyly stanoveny trvalé kontrolní jednotky. Pro problematičnost vyhodnocení dosažených výsledků zůstal hospodářský plán nedokončen a nebyl také schválen. Zmíněný neúspěch byl pro R. Hašu značným zklamáním, což velmi těžce nesl. Tento nezdar považoval za jeden ze svých největších životních omylů. Schválena byla až revize tohoto plánu v r. 1937 podle tehdy platných předpisů bez užití kontrolních metod.
V této souvislosti je třeba konstatovat, že R. Haša nebyl ctitelem tzv. pevných hospodářských plánů. Ve své Historii (2007) píše: „Vůbec byl dobový úsek prvních 25 let školního lesního statku, 1923/48, příliš neklidný, než aby se neprojevila celá vratkost tzv. pevných hospodářských plánů (rozvrhů). Místo nich prosadily se tlakem poměrů přednostně na prvé místo hospodářské návrhy podrobné, úzce se přimykající stavu lesa, zpracované s největší pečlivostí pro každý jednotlivý rok. Tyto návrhy potřebovaly ovšem
schválení dohlédacích úřadů." Zmíněné návrhy byly také na školním lesním statku každoročně sestavovány a předkládány ke schválení.
Velmi cennou součástí hospodářského plánu kromě podrobných popisů porostů jsou Hašovy ideové těžební mapy, které sám vyhotovil až v letech 1936-1938 jako návrh prostorového uspořádání mýtních těžeb.
O odborné prozíravosti R. Haši svědčí ijeho podnět k vypracování sociologických (fytocenologických) map školního statku. 
VÝBĚR Z PUBLIKAČNÍ ČINNOSTI
■ Hospodářské lesní zřízení. Písek 1928
■ Cesty k uskutečnění ekonomického principu a principu hospodářské nepřetržitosti v souladu s lesní tvorbou, Písek 1929
■ Lesní zařízení a jeho poměr k lesní tvorbě. Písek 1925 

Odchod do důchodu a ocenění

R. Haša ve svém životě usiloval o dosažení pokroku v lesním hospodářství. Práci pro vysokou školu byl bezmezné oddán. Má hlavní podíl na uznáních, která škola získala. Byl velmi obětavý a pracovně mnohdy přetížen. Vedle úspěchů prožil často nezdary a zklamání. Jeho spolupracovníci postupně odcházeli. Okupace se nepříznivě projevila na vysoké škole i statku a nová doba po osvobození přinesla jiné názory. R. Haša se postupně stává člověkem uzavřeným, nemluvným a zasmušilým. V důchodu žije poměrně v bědných podmínkách ve své rodné obci v Kunovicích u Valašského Meziříčí v usedlosti Na Luhu, kde umírá dne 12. dubna 1963. Pohřben je na místním hřbitově. Pomník je nyní ve vlastnictví a péči obce Kunovice.
Z řady uznání práce R. Haši je třeba se zmínit o udělení čestného občanství v rodných Kunovicích v r. 1930. Vysoká škola zemědělská jej poctila udělením čestného doktorátu Dr. techn. h. c. v r. 1947.
U příležitosti oslav 50. výročí založení Lesnické fakulty v Brně byl R. Hašovi odhalen památník na Školním lesním podniku Masarykův les ve Krtinách v blízkosti vzrůstově vynikajícího smíšeného porostu buku s modřínem, který je nazýván Hašovou svatyní.

prof. Ing. Dr. Rudolf Haša, Dr. techn. h. c.
■ * 1. dubna 1881 Kunovice u Valašského Meziříčí
■ 1900 maturita na gymnáziu ve Valašském Meziříčí
■ 1900-1904 lesnický odbor Vysoké školy zemědělské ve Vídni
■ 1903-1906 rolnický a kulturně technický odbor Vysoké školy zemědělské ve Vídni
■ 1906-1910 praxe na statcích v Libáni u Nasavrk a Zelená Hora u Nepomuku
■ 1909 zkouška pro technickou státní službu
■ 1910 učitel na Vyšším lesnickém ústavu v Písku
■ 1912 doktor zemědělských věd
■ 1914 administrace panství a vedení lesního a patronátního úřadu Zelená Hora
■ 1919 vrchní lesní rada
■ 1919 jmenován mimořádným a krátce na to řádným profesorem pro obor lesnické ekonomie
■ 1921/22,1939/40 a 1945/46 rektor Vysoké školy zemědělské v Brně
■ 1928/29 a 1937/38 děkan lesnického odboru Vysoké školy zemědělské v Brně
■ 1930 udělení čestného občanství v rodných Kunovicích
■ 1947 udělení čestného doktorátu Dr. techn. h. c. Vysokou školou zemědělskou v Brně
■  +2. dubna 1963

Použitá literatura je k dispozici u autora.
Lesnická práce / únor 2010 / autor: Ing. Jiří Truhlář, CSc. ŠLP, Masarykův les Krtiny E-mail:jiritruhlar@chello. cz