Napsali o nás
 

Zázračné dřeviny lesy nevyléčí

09.11.2017

ÚHEL POHLEDU
Čeká nás změna přístupu k lesu. Nejde o jednotlivé stromy, ale o lesy jako celek

Poslední zpráva o stavu životního prostředí je nemilosrdná. Tři čtvrtiny jehličnanů ztrácí předčasně jehlice a ani skoro polovina listnáčů není v dobré kondici. Kůrovec masivně likviduje hospodářské smrčiny na severní Moravě (kupodivu ne na Šumavě), přidává se k němu houba václavka a leckde houbová infekce kloubnatka. A aby toho nebylo málo, jinde usychají borovice, jasany napadá houba Chalara fraxinea, která se šíří Evropou. Lesní hospodáři proto nezvládají napadené dřevo vytěžit. Dokonce se to promítlo i do kontroverzního rozhodnutí ministerstva zemědělství, které zakázalo provádět úmyslnou (tj. plánovanou) těžbu do té doby, než se zvládne kalamitní stav.
Za potíže našich lesů může bezpochyby nejen klimatická změna, ale i dosavadní způsob hospodaření. Lesy pokrývají více než třetinu našeho státu, kromě produkce dřeva plní celou řadu dalších ekologických a společenských funkcí a je třeba si na rovinu přiznat, že v měnícím se klimatu dosud u nás převládající postupy nemají šanci na tento stav adekvátně reagovat. Bohužel se ale zdá, že změnit způsob uvažování je vcelku tvrdý oříšek.
Z mnoha mediálně prezentovaných diskusí jsme se například dozvěděli, že nadějí pro naše lesy jsou psi vycvičení ve Švédsku, kteří budou vyhledávat kůrovcem napadené stromy. Že americká douglaska bude zázračnou náhradou za churavý smrk a postačí, když jednu monokulturu zaměníme za jinou. Připomíná to osmdesátá léta minulého století, kdy se v imisně postižených horách náš smrk nahradil na mnoha desítkách čtverečních kilometrů smrkem pichlavým a půda se pro výsadby rozrývala buldozerem, abychom to později vyhodnotili jako nevhodná řešení.

Pro rady nechoďme daleko

Chápu, že dosavadní koncept není jednoduché změnit. Zároveň ale nemusíme pro rady, co s našimi lesy, chodit daleko. Promyšlený a podporovaný rozvoj lesního hospodaření, který vnímá rozmanitost stanovišť - tedy pracovat s druhy stromů a přihlížet při tom k podmínkám místa - není "vynález" ochranářů přírody a ani přírodovědců sensu stricto, ale vychází z generacemi ověřených přístupů osvícených lesníků. Kdo má rád příklady, ať se jede podívat do Slovinska či některých údolí ve Švýcarsku, kde lze nalézt až "podezřelé" souznění lesního hospodaření a přírodních podmínek a procesů. Ale i u nás se najdou vzorově - přírodě blízkými způsoby - obhospodařované lesy, například ve školním lesním podniku v Křtinách u Brna nebo v církevních lesích v jižních Brdech.
Jsem přesvědčen, že před námi je zásadní diskuse o tom, co od lesů vlastně čekáme. Potřebujeme definovat, zda nám jde hlavně o produkci dřeva, nebo o ekologickou a společenskou funkci. Prosím, neodbývejme to floskulí, že samozřejmě je možné obojí současně. Přestože by bylo nejvhodnější úplně ve všech lesích hospodařit přírodě blízkými způsoby jako ve Slovinsku, pro začátek si aspoň vytvořme transparentně nově definované kategorie lesa. První kategorie by obsahovala lesy, které jsou klíčové kvůli své ekologické funkci a dřevo je zde pouze vedlejším produktem. Jejich dominantním vlastníkem by měl být stát a ostatním majitelům by měl platit za objednané služby formou kompenzací. Druhou skupinou by měly být lesy obhospodařované přírodě blízkými formami, kde je zájem mít vyvážené ekologické a produkční funkce. Vedle různých druhů zpravidla nestátních vlastníků by tu měly významné postavení samosprávy a stát by podporoval pouze určitá opatření nad definované standardy. Třetí skupinu by tvořily monokultury, v podstatě plantáže, zakládané na lesním i zemědělském půdním fondu jen a jen pro produkci dřevní hmoty se všemi předpokládanými riziky. Zde je logické nestátní vlastnictví a absence jakékoliv státní podpory činností. Samozřejmě je důležité také sledovat proporce zde uvažovaných kategorií, vždy by měly převažovat v souhrnu první dvě nad tou třetí.
Podmínky pro pěstování lesa se za poslední dvě stovky let změnily. Lesní půdy jsou oslabené také industriální atmosférickou depozicí. Problémy prohlubuje klimatická změna, která nabourává i to, co doposud alespoň trochu fungovalo. Uchování lesů a jejich funkcí je společnou výzvou nejen pro lesníky, ochranáře přírody, elitní vědce, ale i pro širokou veřejnost. Čeká nás diskuse nad konceptuální změnou přístupu k lesu jako takovému. Nebude jednoduchá, ale měla by začít velmi brzy. Nemůže být však ani tak o jednotlivých stromech, ale spíše o lesích jako celku.

Lidové noviny | 9.11.2017 | Rubrika: Názory | Strana: 11 | autor: FRANTIŠEK PELC