Význačný český lesník – pěstitel, zeměměřič, průkopník tachymetrie a vynálezce. Po studiích na lesnickém ústavu v Úsově působil jako inženýr ve Vojenském
zeměpisném ústavu ve Vídni, a pak přešel do lesnické praxe. Pozoroval nepříznivé důsledky holosečného hospodářství a přistoupil proto ke studiu pěstování lesů na přírodovědeckých základech. Je zakladatelem přírodovědného nazírání na les a tvůrcem učení o lese výběrném. Důsledné promyšlení zásad výběrného lesa a jeho
předností vede Tichého k odmítnutí pasečného stejnověkého lesa. Jeho práce je průkopnickým dílem prvého řádu. Velkorysostí, svérázností a propracovaností
myšlenek představuje v lesnictví střední Evropy důležitý mezník. Původností náplně svého díla předstihuje i známé učení Gurnauda-Biolleye. Svoje názory uspořádal do 17 axiomat, z nichž nejvýznamnější říká: …dříví roste jen na dříví rostoucích stromů a nemůže růsti tam, kde jich není. Hlavní jeho spisy jsou: Úprava lesního hospodářství ve vlastní režii podle přírodě odpovídajícího pěstování lesa (Berlín 1884) a Kvalifikované výběrné hospodářství jako následující stupeň vlastní, v roce 1884 uveřejněné, zařizovací metody (Mnichov 1891). Spisy jsou psány v jazyce německém. Pro své pokrokové lesnické názory nenalezl u svých současníků pochopení a vstoupil proto jako geodet do služeb rakouských státních drah. Tam se proslavil řadou vynálezů geodetických a měřických (Jančík 1958).
V Lesnickém Slavíně je Antonín Tichý připomenut tmavou pamětní deskou na Bílé skále se širokým výhledem do Josefského údolí, a to na babické straně v národní přírodní rezervaci Býčí skála.
Na desce je nápis:
ANTONÍN TICHÝ
1843 – 1923
1929