Přírodovědec, profesor lesnického ústavu v Bělé pod Bezdězem. Syn Jana Evangelisty Purkyně. Je naší přední vědeckou osobností 19. stol. v oblasti geobotaniky, dendrologie, bioklimatologie a užité meteorologie. Svými myšlenkami, získanými na základě vlastních analýz, předstihl současníky o desítky let zejména v mikroklimatologii, bioklimatologii a lesnické meteorologii. Vystoupil s dodnes platnými vědeckými argumenty proti domněnkám o značném vlivu lesů
na podnebí a dešťové srážky (Krečmer 1982). Založil v Čechách síť dešťoměrných stanic. Zabýval se dendrologií, hlavně jehličnany. První poznal variety smrku erythrocarpa (šišky před dozráním červenavé) a chlorocarpa (šišky před dozráním zelené). (Trnka v Naučném slovníku lesnickém 1959.) Jeho památník je ve stráni nad Josefovem, v bývalém malém lomu na hraničním hřebenu národní přírodní
rezervace Býčí skála. Na kamenné desce, umístěné na skále, je nápis:
EMANUEL
PURKYNĚ
1831–1882
1929