Památník Hradská lesní silnice stojí u křižovatky lesních cest pod Máchovým pomníkem. Hradská lesní silnice prochází kolem památníku od Olomučan
k Novému hradu – odtud název Hradská – a dále až k řece Svitavě. Památník byl vybudován péčí prof. Josefa Opletala v r. 1937. Ideově je určitým vyjádřením
osobních autorových pocitů a myšlenek. Památník tvoří dvě betonové krychle s mezisloupkem z lámaného kamene. Výška stavby je 4 m. Na spodní krychli jsou na dvou stěnách ukazatelé směrů a vzdáleností.
Na třetí stěně je nápis:
Zbudováno
Léta Páně 1937
péčí Prof. Dr. Ing. Jos. Opletala
Na čtvrté stěně je ponecháno místo pro nadmořskou výšku.
V průčelí památníku na severní stěně horní krychle je uveden nápis:
Hradská lesní silnice
Délka silnice 5,265 km
Šířka koruny 4 –5 m
Nejmenší poloměr oblouků 30 m
Největší (nevyhnutelný) sklon 12,3 %
Stavební náklad 350 000 Kč
Doba stavby 1924–1926
Hradská lesní silnice je poslední silniční stavba, kterou projektoval a jejíž budování řídil prof. Josef Opletal. Zároveň je to první silnice, která byla na školním lesním
statku zbudována po převzetí lesů vysokou školou. Její stavbou ukončil prof. Josef Opletal své životní dílo na poli lesního dopravnictví. Tato skutečnost byla pro
něj podnětem ke zřízení památníku. Proto jsou parametry, charakterizující Hradskou lesní silnici, na čestném místě v průčelí památníku. I místo pro jeho stavbu bylo záměrně zvoleno na nejvyšším bodu lesní silnice. Hlavní idea památníku je obsažena v jeho horní části. Západní stěna krychle nese nápis: „Kdybych měl volit mezi pravdou a krásou, nebyl bych ani vteřinu na rozpacích, zvolil bych krásu, neboť jsem přesvědčen, že krása v sobě tají vyšší pravdu, než je pravda sama“.
Anatol France
Tak vysoké ocenění krásy technicky zaměřeným prof. Josefem Opletalem je obdivuhodné. Estetika však byla vždy předmětem jeho zvláštní péče a záliby a věnoval jí pozornost po celý svůj život, a to nejen při budování technických objektů. Po odchodu do důchodu to mimořádně prokázal estetickými úpravami
a budováním Lesnického Slavína, které jsou svým rozsahem, způsobem provedení i ideovou náplní dnes světovým unikátem. K vybudování památníku přistoupil prof. Josef Opletal v době, kdy byl již v důchodu a kdy se zamýšlel nad svou celoživotní prací. Své myšlenky a pocity výstižně vyjádřil výrokem Ivana Sergejeviče Turgeněva, který je uveden na východní stěně horní krychle:
„Jděte kupředu, pokud můžete, ale klesnou-li
pod vámi nohy, sedněte si nedaleko cesty
a dívejte se na další mimojdoucí bez hněvu
a závisti, vždyť ani oni daleko nedojdou“.
Turgeněv
Na tento citát bezprostředně na jižní stěně horní krychle navazují sluneční hodiny, které byly na památník dodatečně umístěny v roce 1940 jako symbol ukrajování
slunečního svitu – života.
Stavbou památníku udělal prof. Josef Opletal tečku za svou celoživotní aktivní lesnickou činností. K výroku Turgeněva se prof. Josef Opletal vrací v roce 1951, když píše doslov ke svému spisu Moje paměti. Při přehlížení své životní dráhy opakuje Turgeněvova slova a dodává k nim:
„Šel jsem kupředu, dokud jsem byl zapojen
do povinností svého povolání lesníka. Ustupuji
mládí, a mně nezbývá, než abych se posadil poblíž
cesty a ze svého zátiší díval se na pokračování
práce nás starých“.
Paměti končí Goethovým povzdechem, když usínal v lese:
„Nade všemi chlumy
ztich ruch,
jen vršků lesa šumy
sotva v sluch
už nezachytneš.
Pták v lese sní už sen blahý.
Počkej jen, záhy
usneš tu ty též“.
Tím udělal téměř devadesátiletý prof. Josef Opletal
tečku za svým životem. Zemřel v roce 1953 po dožitých
devadesátinách.