Vynikající český lesník ve všech oborech lesního hospodářství a jeho nadšený propagátor. Absolvent lesnického ústavu v Bělé pod Bezdězem, kde se stal později
učitelem. Působil ve vedoucích funkcích na několika panstvích. Zakladatel lesnicko-loveckého muzea v Úsově. V r. 1895 přešel do služeb Lichtenštejnů jako
vedoucí lesní úředník. Velké zásluhy má především v hospodářské úpravě
lesů zavedením originální a komplexní metody hospodářské
soustavy vyrovnaných věkových tříd. Jako vedoucí lesní úředník lichtenštejnského dominiavýrazně ovlivnil hospodaření v oblasti dnešního ŠLP.
Byla na něm zavedena nová lesní rozdělovací síť, opírající se o účelně volené dopravní cesty a přimykající se co nejlépe konfiguraci terénu. Zpřístupněním lesa
byly vytvořeny podmínky pro zavedení intenzívního hospodaření. V pěstování lesů byly používány vícefázové pruhové seče clonné s využitím přirozené obnovy
a se zaměřením na založení smíšených porostů. V oblasti pěstování lesů spočívá Wiehlovo životní dílo ve vlastní metodě převodu výmladkových porostů
na lesy vysokokmenné, při níž využíval těžby výstavků a zaváděného modřínu k vyrovnání produkčních ztrát. Velkou pozornost věnoval estetice lesa (Truhlář 1998). Pamětní deska J. Wiehla je na skále bývalého malého lomu v dolní části Wiehlova údolí (nazývaného též Padouch či postaru Padochov) severovýchodně
od Josefova. Je na ní nápis:
JULIUS
WIEHL
1847–1917
1929
Pamětní deska byla ve válečném období poškozena střelou. V r. 1998 byla nahrazena kopií, kterou vyhotovila firma Kámen v Olomučanech. Deska byla umístěna na skále poněkud níže na přístupnějším místě.
Na původním místě byl nápis pro lesklý odraz těžko od silničky čitelný. Výměna desky byla provedena v roce 1998 při oslavě 100. výročí vypracování lesního
hospodářského plánu Juliem Wiehlem, který znamenal zásadní zvrat v lesním hospodářství podniku. Lesní cesta, vedoucí údolím kolem památníku, byla pojmenována cestou Wiehlovou.