Po absolvování oboru lesního inženýrství na Vysoké škole zemědělské ve Vídni byl v r. 1919 přijat do lesotechnické státní služby v Brně a byl přidělen ke stavební
správě v Luhačovicích. V r. 1923 byl přeložen na Slovensko, kde od r. 1928 působil v Bratislavě jako vedoucí oddělení lesotechnických meliorací a hrazení
bystřin pro celé Slovensko. V r. 1939 byl přeložen do Prahy, kde se stal vedoucím Služeb lesotechnických meliorací a hrazení bystřin v Čechách.
Rozsah odborných prací prof. Leo Skatuly je velmi široký, počínaje lesními cestami, železnicemi a mosty, protilavinovými opatřeními a vodními stavbami až
po hrazení bystřin a komplexní protierozní opatření v povodích. Při jejich řešení a realizaci vždy prosazoval soulad biologických a technických i technologických
opatření na vysoké odborné úrovni. Zpracoval celkem 211 projektů lesotechnických meliorací a hrazení bystřin o délce 395 km, z nichž bylo realizováno
140 projektů o celkové délce 181 km. Mezi ně patří např. na Moravě hrazení bystřiny Olšavy v Bojkovicích, na Slovensku hrazení skalní Haluzické strže, hrazení horských bystřin Jelenec, Detvanka, Ľubochňanka, Bzenička, Snezničanka a Liptovská Belá. Navrhovaná a vybudovaná hrazení přispívala nejen k omezení rozsáhlých erozních jevů v povodích, ale znamenala ve svých důsledcích zásadní zvelebení přírodního a životního prostředí zastavěných obvodů obcí. Velký důraz byl přitom kladen na zakládání a pěstování břehových porostů jako přirozené
ochrany břehů i významných krajinotvorných prvků s polyfunkčními účinky. Po osvobození v r. 1945 byl jmenován vysokoškolským profesorem pro obor inženýrských staveb lesnických a hrazení bystřin na VŠZ v Brně. Až do svého
odchodu do výslužby v r. 1961 byl vedoucím Ústavu inženýrských staveb lesnických a hrazení bystřin. Přednášel dlouhá léta hydrologii s hydraulikou, lesní cesty,
propusti a mosty, vodní nádrže, hrazení bystřin a lesní železnice. Jeho významným dílem je vysokoškolská učebnice Hrazení bystřin a strží (1960).
Profesor Leo Skatula při svém praktickém i pedagogickém působení důsledně vycházel z komplexního pojetí lesomeliorační a bystřinářské techniky.
Prosazováním a vhodným propojením biologických, stavebních i kombinovaných prvků při úpravách uvnitř celých povodí drobných a bystřinných toků
dosahoval mimořádné účinnosti při únosnosti vynaložených nákladů. Svými přístupy k prevenci a sanaci erozních škod komplexními biotechnickými postupy
a opatřeními předešel dobu, ve které žil (Herynek 1999).
K uctění památky prof. Leo Skatuly byla po něm v r. 1983 pojmenována nově projektovaná a následně vybudovaná významná lesní cesta, zpřístupňující
stráně Josefského údolí z babické strany. Stalo se tak při řešení v zásadě nového koncepčního pojetí lesní dopravní sítě ŠLP při vyhotovení nového lesního
hospodářského plánu. Podnět k pojmenování lesní cesty Skatulovy v roce 60. výročí vzniku ŠLP dal Ing. Jiří Truhlář. U příležitosti oslav 80. výročí vzniku Mendelovy univerzity v Brně a její Lesnické a dřevařské fakulty byl z podnětu prof. Jaroslava Herynka slavnostně odhalen památník prof. Leo Skatuly. Památník byl
postaven při Skatulově lesní cestě. Tvoří ho mramorová deska vklíněná mezi mramorové sloupky. Tak je znázorněna bystřinná přehrážka,
která má symbolizovat hlavní profesorovu činnost– hrazení bystřin.
Na desce je nápis:
Profesorův autogram
„Jako ochránce půdy a vody
zaujímá přední místo les “
Prof . Ing . Dr. Leo Skatula
- 12. 4. 1889 † 20. 12. 1974
Profesor inženýrských staveb lesnických
a hrazení bystřin lesnické fakulty VŠZ Brno
Citát vybral prof. Jaroslav Herynek z předmluvy
k vysokoškolské učebnici prof. Leo Skatuly Hrazení bystřin
a strží. Podle architektonického návrhu prof. Ivara
Otruby památník zhotovila kamenická dílna Kámen
v Olomučanech.