Absolvent lesnické akademie v Mariabrunu prošel bohatou lesnickou provozní praxí v různých funkcích od adjunkta, vedoucího polesí, nadlesního až po lesmistra. Jako lesmistr působil v Kraňsku (Kranj – dnes
součást Slovinska). Odtud byl v roce 1852 povolán jako učitel lesnických
věd na nově založené lesnické škole v Úsově. V letech 1855 až 1859 ředitel nově založené lesnické školy v Bělé pod Bezdězem. V letech 1859–1873 působí
jako ředitel lesnické školy v Úsově a po jejím přemístění v roce 1867 i v Sovinci. Od r. 1872 byl vedoucím lesního oddělení rakouského ministerstva zemědělství. Byl též profesorem na vysoké škole lesnické ve Vídni. Literárně činný.
Redigoval i vydával lesnické odborné časopisy. Jeho památník je v lesním porostu severně od obce Habrůvka a západně od nedalekého palouku Močová. Jsou to dvě desky z tmavé žuly, umístěné na odlehlém vápencovém skalisku, v terénu obtížně vyhledatelné. Na horní tabulce jsou Micklitzova slova, vyhrocená proti nauce o čistém výnosu z půdy ve známém Presslerově spisu Der rationelle Waldwirt … (Haša 2007):
„nebezpečí lesu hrozících jest
bez počtu , nejv ětším nepřítelem
lesa jest však člov ěk …“
1861
Na spodní tabulce je nápis:
ROBERT
MICKLITZ
1818– 1898
1929