Památník Stromů byl vybudován v roce 1938 jako součást budovaného Lesnického Slavína. Autorem myšlenky vybudování památníku byl prof. Josef Opletal. Ten je také autorem projektu a sám stavbu řídil. O motivech postavení památníku se prof. Josef Opletal zmiňuje ve svých Pamětech (Opletal 1951), kde říká:
„Zbudovali jsme na Školním statku památníky obyvatelstvu lesa:
ptactvu, jelenu, srnci, tetřevu, lišce a věrnému společníku lesníka
a myslivce – psovi; čekal i les, abychom ho uctili“.
Svým osobitým pojetím a způsobem zpracování představuje památník Stromů ideové vyvrcholení budování Lesnického Slavína a zasluhuje proto zvláštní samostatné pojednání.
Ke stavbě památníku bylo vybráno místo v lese nad obcí Řícmanice, a to v bývalé lesní školce, s výhledem na esteticky upravený lesní palouk, lesy školního statku a obec Babice nad Svitavou v pozadí. Estetický palouk s bohatou výsadbou cizokrajných dřevin i zrušená lesní školka byly v roce 1969 využity k založení Arboreta Řícmanice, jehož součástí se stal i památník Stromů.
Stavba o celkové výšce 7 m byla zbudována z betonu. Nápisy a kresby byly vyryty do mírně zaschlé vrstvy bílého cementu. Po ztuhnutí malty byly vyryté části vyplněny černou barvou. V horní části památníku jsou v elipsách kresby větévek hlavních lesních dřevin s olistěním, případně s jehličím, květy a plody. Na jižní straně jsou listnáče, na severní straně jehličnany. Tím je vyjádřena zmlazovací schopnost stromoví a věčné trvání lesa (Opletal 1951) i stanovištní nároky dřevin.
Velké plochy obou stran památníku jsou věnovány holdu stromům a lesu.
Na jižním průčelí je vyryta báseň Jaroslava Vrchlického Stromy, kterou zhudebnil prof. Antonín Dyk, profesor ochrany lesů a myslivosti na Lesnické fakultě
VŠZ v Brně. Báseň zní:
S t r o m y
Stromy, ti zpěvní věštcové,
jsou plny divů, plny krás.
Ať do stříbra je halí mráz,
ať západ v mlhy nachové,
ať v ptactva písni májové,
ať vichrem se jich lupen třás.
Stromy, ti zpěvní věštcové,
jsou plny divů, plny krás.
Již chápu, naši otcové
proč ctili lípu, habr, vaz,
a věřím, že je v chrámy zas
vyklenou příští věkové.
Stromy, ti zpěvní věštcové
jsou plny divů, plny krás.
Partitura je vyryta v takových rozměrech, že pěvecký
sbor, který by stál před památníkem, mohl by podle
ní skladbu zazpívat. Tato báseň je na památníku pojata
jako hold Čechů.
Pod partiturou je vyryt hold Slovenska, tehdejší
části Československé republiky, slovy:
Nebyť stromu, nebolo by hôr,
nebyť hôr, nebolo by ani nás.
………………….
Pod stromom i pohanova duša okreje.
Hviezdoslav
Vedle holdu Slovenska je hold Podkarpatské Rusi,
rovněž tehdejší součásti Československé republiky,
ve znění:
Дерево есть богатсво и краса
нашого краю – Подкарпатськоѣ Руси
Derevo jesť bohatstvo i krasa
Našeho kraju – Podkarpatskoji Rusi
A. Vološin
Je to návrh psaný Maxmilianem Alexandrovičem
Vološinem, ředitelem učitelského semináře v Užhorodě,
spisovatelem a bývalým poslancem. Rukopis
zaslal ředitel Státních lesů a statků v Buštině, vládní
rada Ing. Thegze.
Na severním průčelí památníku jsou vyryta pořekadla,
sentence, okřídlená slova apod. různých národů
světa jako hold stromům a lesu, a to v řeči dotyčných
národů. Ve většině případů byly výroky získány
po obsáhlé korespondenci. Nápisy se vybíraly převážně
z většího počtu námětů. Pro pořadí nápisů bylo
voleno abecední pořadí podle francouzského pojmenování
států. Ve spodní části bloku jsou pak vyryty české
překlady v úpravě profesora Josefa Konšela, bývalého
profesora pěstování lesů na Lesnické fakultě VŠZ v Brně.
Pro německý nápis byl vybrán výrok německého
lesníka F. L. Pfeila:
Fragt die Bäume selbst, wie sie erzogen und gepflegt sein
wollen, und sie werden es euch besser sagen, als es alle
Bücher tun.
Pfeil
V českém překladu:
Tažte se stromů samých, jak chtějí být pěstovány
a povědí vám to lépe,
než to mohou učiniti všechny knihy.
Tento výrok vybral zřejmě prof. Josef Opletal, neboť
jej uváděl v dopisech význačným lesníkům různých
národů jako příklad pro snazší pochopení ideové
náplně budovaného památníku.
Kdo dal náměty pro anglické rčení nelze z dochované
korespondence doložit. Pro památník byl ze sedmi
návrhů použit výrok ze Shakespearova Macbetha:
Stones have been known to move and Trees to speak.
Shakespeare
V českém překladu:
O kamenech bylo známo, že se hýbají, o stromech,
že mluví.
Návrh bulharského lidového přísloví zaslal prof. T.
Ivančev, přednosta Institutu pro hospodářskou úpravu
lesa a dendrometrii Zemědělské a lesnické fakulty
Univerzity v Sofii:
Дърветата растатъ на земята за доброто на чов?чеството
Lidové přísloví
V českém překladu:
Stromy rostou na zemi pro blaho člověčenstva.
Dánské rčení zaslal prof. Dr. polit. A. Howard Grřn,
profesor Královské veterinární a zemědělské vysoké
školy v Kodani:
Trřsket Trć, som ej kan trives,
vige břr for Trć, som vokser.
Saxo Grammaticus: „Gesta Danorum“
V českém překladu na památníku:
Chorý strom, jenž nechce růsti,
ať ustoupí stromům schopným vzrůstu.
Dánský text je převzat z překladu díla Saxo
Grammatica: Gesta Danorum. Jsou to latinsky psané
dějiny Dánů, které volně přeložil Fr. Winkel-Horn. Latinsky
text zní:
Arbor alenda reces, vetus exidenda.
Minister naturć est, quisquis fato confinia fundit
et sternit, quo stare nequit.
(Saxo Grammaticus VIII,8,11)
V překladu:
Pěstiti třeba stromy mladé. Staré však vytínati.
Pomocníkem přírody je každý, kdo zániku blízké věci boří
a vyvrací to, co státi nedovede.
Finské pořekadlo o stromech zaslal Dr. Erik Lönnroth
z Lesnické fakulty v Helsinkách:
Sitä kuusta kuuleminen, jonka juurella asunto.
Staré finské pořekadlo
Český překlad:
Všímej si šumění smrku, pod kterým tvá chata stojí.
Francouzské rčení bylo vybráno z dvaceti návrhů,
které zaslal švýcarský lesní inspektor Dr. Hess z Bernu:
Au plus profond des bois la Patrie a son coeur.
Un peuple sans foręts est un peuple qui meurt.
André Theuriet
Český překlad:
Hluboko v nitru stromoví,
tam tluče srdce vlasti,
lid, jenž boj lesu vypoví,
už spěje do propasti.
Maďarský námět zaslal prof. Dr. Gyula Roth z Královského
maďarského lesnického výzkumného ústavu
v Šoproni. Je to jeho vlastní průpověď:
Az erdö zugása örök, mint a tenger morajása,…
Gyula Roth
Jsou to jen první dvě větné části celého výroku.
Třetí část ve znění
az erdö maga az örökkévalóság!
není na památníku uvedena.
V překladu:
Věčně šumí lesy a věčně moře hučí jak věků živý obraz.
Japonské pořekadlo stejného znění zaslali
prof. Hirokichi Nakashima z Lesnické fakulty v Sapporu
a Dr. H. Migita z Tokia.
Prof. Hirokichi Nakashima ve svém dopise ze dne
25. června 1937 adresovaném prof. Josefu Opletalovi
píše, že postavení památníku stromům považuje za myšlenku
mimořádně krásnou a vítanou. V Japonsku mají
plné porozumění a velké sympatie pro takové citlivé
uctění přírody. Sám si myslí, že zamýšleným památníkem
budou uctěny nejen stromy, ale i jeho tvůrci, a že
památník bude patřit do kategorie těch památníků, které
jsou bohaté svojí myšlenkou a které svým záměrem
čistého lidství mohou divákovi způsobit radost i poučení.
V příloze je uvedeno pořekadlo o stromech psané
japonským písmem, jeho výslovnost, slovní význam
a německý překlad. Japonský nápis je kromě toho
napsán tuší štětcem na oleátu, podle které je nápis
na pomníku reprodukován.
Japonský nápis v originále:
Výslovnost a význam slov v němčině uvádí
prof. Hirokichi Nakashima následovně:
Yama takaki ga yue ni toto karazu
Berg hoch während edel ist nicht
Ki aru wo motte totoshi to nasu
Baum ist wegen, weil edel ist
H. Nakashima
Volně německý překlad prof. Nakashimy:
Nicht durch seine Höhe, sondern durch seine Bäume
der Berg edel ist.
Totéž pořekadlo v dopise ze dne 10. srpna 1937 adresovaném
pravděpodobně profesoru Rudolfu Hašovi uvádí
prof. Dr. H. Migita z Tokia. Píše, že výběr pořekadla nebyl
pro něj snadnou záležitostí a že požádal o radu i své přátele.
Je možné, že jeho rádcem byl i Hirokichi Nakashima,
se kterým v roce 1927 navštívili tehdejší Lesnickou fakultu
VŠZ v Brně i školní statek. Svědčí o tom zápis v pamětní
knize ŠLP. V dopise uvádí přepis výslovnosti pořekadla:
Y ama takakiga yueni tattokarazu,
Ki aruwo mote tattosi to su.
Zitugokyô
Dále pak uvádí německý překlad:
Ein Berg ist würdevoll, nicht weil er hoch ist,
sondern weil er bewaldet ist.
V dodatku dopisu uvádí, že pro případný omyl, který
by mohl vzniknout nedokonalým překladem, zasílá ještě
dvojí překlad anglického autora, jehož jméno neuvádí.
- A mountain is valuable not because
it is high, but because it is wooded. - The value of a mountain consists
not in its height, but in the trees it has.
V dopise se zmiňuje, že pořekadlo je převzato
z malé knížečky zvané Zitugokyô, která byla v dávných
dobách používána v klášterních školách. V překladu
její název zní Nauka o rčeních moudrých. Je
velmi pravděpodobné, že autorem byl kněz, který žil
nejméně před sedmi sty lety. Knížka byla velmi populární
a po dlouhou dobu sloužila jako učebnice pro
chlapce v každé rodině všech vrstev lidu. Vzhledem
k tomu, že toto pořekadlo bylo na samém počátku
knížečky, učinilo na každého žáka velký dojem. Bezpochyby
proto tato věta vzbudila u japonského lidu
lásku k lesu. To je důvod, proč Dr. H. Migita toto pořekadlo
doporučuje.
Dr. Migita upozorňuje, že doporučená věta je částí
průpovědi, která má dvě myšlenky.
Druhá část zní:
Hito koetaruga yueni tattokarazu
Ti aruwo motte tattosito su.
V německém překladu Dr. H. Migity:
Ein Mann ist achtungsvoll, nicht
weil er dick ist, sondern weil er weise ist.
V českém překladu:
Muž je pozoruhodný ne tím, že je tlustý,
ale že je moudrý.
Na památníku je uveden překlad v tomto znění:
Muži vážnosti nedodává tloušťka, nýbrž moudrost,
hoře nedodává ušlechtilého vzhledu výška,
nýbrž stromoví.
Návrhy v italštině jsou od Dr. Hesse, lesního inspektora
z Bernu, které zaslal spolu s návrhy francouzskými.
Ve svém dopise uvádí, že v italské řeči, přes
horlivé pátrání v literatuře, našel velmi málo. V zaslaném
seznamu jsou většinou italské překlady francouzských
a německých lidových průpovědí. Ital nepěstuje
příliš kult stromů, spíše po staletí ve své zemi stromy
ničil. Dr. Hess věří, že by i pro Itala bylo obtížné najít
ve svém jazyku vlastní rčení o stromech.
Na památníku bylo použito rčení:
Amare l’albero vuol dire amare la patria.
Lidové přísloví
Milovati strom znamená milovati vlast.
Lotyšský návrh zaslal doc. Ing. A. Rozens z Rigy.
Jsou to verše lotyšské lidové písně:
A i, Kuplo ozoli¸n ,
ne es tavu vecumi¸n ;
es piedzimu, tev atradu,
es nomirsu, tu paliksi.
L otyšská nár. píseň
Rozložitý dube, proti tobě
mizí život lidský,
stál’s tu, než jsem přišel,
po mně budeš stát i v pozdní době.
Rčení litevská zaslal prof. Dr. Regel, ředitel botanické
zahrady v Kaunasu. V dopise uvádí dvě lidová pořekadla,
z nichž bylo na památníku použito:
Nelaužyk medžio šaku – ir jam skauda.
Litevské pořekadlo
Nelámej stromečkům větví, také je to bolí.
Norský text zaslal prof. Agnar Barth z Institutu pěstování
lesů Norské vysoké školy zemědělské v Aasu.
V dopise uvádí, že v norštině nejsou krátká rčení, která
by se vztahovala ke stromům a k lesu a která by současně
odpovídala cíli uvažovaného památníku.
Přesto se ale pokusil takové úsloví formulovat tak,
aby odpovídalo citovému vztahu národa k lesu. Jeho
návrh zní:
Asken „Ygd rasil“ var de gamle Nordmenns sindbilde pĺ
fruktbarhet, kraft og visdom.
I skogen ligger ogsĺ nu og fremtidig det norske folks
styrke – fysisk, etisk, řkonomisk. Agnar Barth
Jasan „Ygd rasil“ byl starým Norům symbolem plodnosti,
síly a vědění.
V lese spočívá nyní i v budoucnu síla norského lidu fyzicky,
mravně i hospodářsky.
Na památníku je užita jen první věta zaslaného
návrhu.
Polský text vybral doc. Dr. Ing. Jerzy Grochowski
z Varšavy. Jsou to slova z díla Pieśń o ziemi naszej,
jehož autorem je Wincenty Pol:
Gdyby nasze drzewa, krzewy
ktos’ zapytał o ich słowa,
Wówczas ziemi dzieje całe
namby były zrozumiałe.
Wincenty Pol: Pieśń o ziemi naszej
V českém překladu:
Kdyby naše stromy, křoví
mohly mluvit k lidem slovy,
naší země vývoj celý
bychom od nich uslyšeli.
Rumunský text zaslal prof. Dr. C. Georgescu z Polytechnické
školy „Krále Carola II .“ v Bukurešti. V dopise
uvádí, že myšlenka vybudování památníku stromům
našla v lesnickém okrsku jím spravovaném nadšené stoupence.
Přeje, aby se památník stal místem setkání všech
lesníků světa v dobrých i špatných časech a aby stále
připomínal, že lesníci sjednoceni láskou ke stromům musí
jako vojáci míru pracovat pro dobro lidstva. Pro památník
vybral následující verše rumunské lidové písně – dojny:
Căci tu ne-ai fost căminul
si mumă tu ne-ai fost
Ne-ai dat in vremuri grele
clcus
s
i adăpost.
Rumunská lidová píseň
[:Căntec popular:]
V překladu:
Strome, ty’s býval naším obydlím,
jak matka naší těchou,
ty’s chystával nám v dobách zlých
i postel pod svou střechou.
Verše jsou zbásněny ve starorumunštině. Táhlé
a tklivé tóny písně vyjadřují hoře lidu.
Slova v ruštině navrhl Dr. Ing. Alexandr Leporský,
profesor dendrometrie na Lesnické fakultě VŠZ v Brně.
Vybral verše Dimitrije Kajgorodova, básníka a profesora
Lesnického institutu v bývalé osadě Lesná na okraji
Petrohradu. Prof. Dimitrij Kajgorodov byl vynikajícím
pěstitelem lesa a ornitologem. Napsal knihy Krasnolesje
a Černolesje (Listnaté lesy a Jehličnaté lesy). Psal
též knihy a verše pro mládež. Pro ni vydal velkou knihu
o zpěvném ptactvu. Byl velmi oblíben a měl velkou
autoritu mezi mládeží a milovníky ptactva.
Божье созданье,
земли, нашей матушки,
д?тище милое!
Зыбью зеленою,
листьемъ кудрявымъ ты
кроешь насъ въ непогодь,
гр?ешь въ морозный день,
кормишь въ безкормицу.
Dimitrij Kajgorodov
Verše jsou napsány v předrevolučním pravopisu.
Ve volném překladu prof. Josefa Konšela:
Výtvore boží,
milované dítko země, naší
matičky, strome,
svou klenbou zelenou,
svým listím zčechraným
kryješ nás v nečase,
zahříváš v den mrazivý,
krmíš v době hladu!
D. Kajgorodov
Navrhovatel švédského textu není znám. Pro
památník byl vybrán z díla Thomase:
Träd skapa intet paradis, men vi ha svĺrt att
tänka oss paradiset utan träd.
Thomas: Ideal träd gĺrden
V překladu:
Rájem nejsou ještě háje,
bez háje však nemáš obraz ráje.
Bývalá Jugoslávie je na památníku zastoupena
verši srbského básníka Jovana Jovanoviće Zmaja, které
vybral univ. prof. Dr. Mihalio Gradojević ze Zemunu:
Na památníku psáno latinkou:
Gdegod vidiś zgodno mesto,
Tu drvo posadi,
A drvo je blagodarno,
pa će da nagradi.
Jovan Jovanovic – Zmaj
Překlad prof. Josefa Konšela:
Kde kdo vidí vhodné místo,
strom ať zasadí,
strom je vděčný, on nám jistě
práci nahradí.
O pořekadlo z bývalé Jugoslávie byl požádán také
Dr. M. Marinović, univerzitní profesor z Bělehradu. Ve své
odpovědi uvádí, že je těžko hledal. U srbochorvatských
básníků jsou pěkné popisy slavonských lesů (Kozerac),
existují národní úsloví o lese, ale vše to není myšlenkově
tak hluboké, aby to mohl doporučit pro památník.
Vysvětluje to tím, že jižní národy brzy poznaly
škodu, která nastává při devastaci lesa, a pocítily
pomstu za to, že jej zničily ve své bezmezné touze
po zemědělské půdě.
Zmiňuje se o případu, kdy lidé píší: od chvíle, kdy
jsme zničili les, zůstali jsme nazí a bosí. Tajemství lesa
poznali teprve, když jej zničili.
Slova z bývalé Jugoslávie jsou sedmnáctým
a posledním z rčení o stromech, která byla z velkého
počtu návrhů pro památník vybrána.
Na západním boku památníku je vyryto:
Sborová píseň Stromy byla přednesena poprvé dne
20. června 1929 při závěrečné slavnosti vzpomínkových
dnů československého vysokého učení lesnického
v Brně k jeho desetiletému výročí 1919–1929.
Pod nápisem je obraz alegorie myslivosti – bohyně
lovu Diana.
Na východním boku je nápis:
Zbudováno Léta Páně 1938.
Pod ním je obraz alegorie rybářství v běhuté vodě.
Zobrazený rybář je sám autor památníku prof. Josef
Opletal.
Zašlé písmo a zobrazení na památníku rekonstruovala
v r. 1998 firma Kámen v Olomučanech.