Působil v lichtenštejnských službách 1762–64 jako myslivecký mládenec v Dyjákovicích na panství moravskokrumlovském, 1764–1775 osobní myslivec knížete, 1775–1787 nadlesní ve Studánce na panství rumburském. V r. 1788 byl jmenován přednostou lesního úřadu a inspekčním úředníkem v Kostelci nad Černými lesy a v r. 1790 lesmistrem. Ve druhé polovině 18. stol. byly lesy ve velmi
neutěšeném stavu. Odborné vzdělání lesníků bylo nedostatečné. Toho si byl Václav Eliáš Lenhart vědom a v r. 1793 vydal v Praze vlastním nákladem německo–českou knihu: Zkušené naučení k velmi potřebnému již za našich časů osetí lesův, ku kterémuž ještě jiná velmi užitečná naučení o povinnostech myslivce lesův dle zkušenosti dokonale hledícího přidána jsou. Tato kniha je první českou lesnickou knihou (Rakušan 1958) a je výsledkem Lenhartovy praktické činnosti.
Václav Eliáš Lenhart je spoluautorem Wallaschekovy lesnicko-úpravnické instrukce z r. 1802, která přispěla ke zvelebení lichtenštejnských lesů, tedy i lesů na panství pozořickém, kam lesy ŠLP v té době patřily. Tato instrukce začíná výstižně veršem z Vergilia: Proto se rolníci (lesníci) vespolek učte svému umění a zušlechťujte pěstěním divoké plodiny a země nechť neleží ladem (Jančík 1960).
K uctění památky autora první české lesnické knihy byla v Hackerově školce, poblíž křtinského arboreta, umístěna na skalce nad studánkou pamětní deska
s nápisem:
VÁCLAV EL.
L E N H A R T
1793
1929