Jan Barták (*1927)
Celý svůj život prožil na Vranově u Brna a v jeho blízkém okolí. I když jako malý chlapec často vypomáhal v hotelu ve Vranově (u silnice na výjezdu směr Útěchov), který postavil a provozoval jeho otec, touha pracovat v lese převážila. (Hotel byl vyhledávanou výletní restaurací až do 70. let 20. století, kdy ho už provozovala Jednota.) Pan Barták šel ve šlépějích svého dědy, který byl hajným na polesí Hády.
V 16 letech, v roce 1943, nastupuje jako lesní dělník na tehdejší Školní lesní statek, Lesní úřad Bílovice, polesí Jezírko. V závěru války, v době vojenských operací souvisejících s osvobozením Brna, byly práce na polesí Jezírko zastaveny. Později se stává hajným na lesnickém úseku Krutí, polesí Vranov, a posléze v sousedství, na úseku Lelekovice. V lesích, které spravuje ŠLP Křtiny, strávil 23 let, ve službě „u sousedů“, dnes Lesy města Brna, rovněž 23 let.
Kapitola 1
Píše se rok 1943 – lesnická historie Jana Bartáka se začíná psát: nástup na polesí Jezírko, krom práce v lese je díky pěknému rukopisu využíván i jako písař. Práce pro profesora Opletala. Blízká setkání se zvěří.
Kapitola 2
Jak to dělali Liechtensteinové. Neocenitelná práce rukou v lese v kontrastu se zaváděnou mechanizací. Jan Barták – „Jedlový král“. (Konec války znamená přechod do lesů v okolí Vranova. Lesy patřily v té době ještě Liechtensteinům.)
Kapitola 3
Liechtensteinové; osobní setkání s knížetem Hansem Adamem II. ve Vranově u Brna.
Kapitola 4
Vracíme se do lesa, práce v zimním období není vždy jednoduchá. Život pana Bartáka provázely i těžké úrazy. Odchod z polesí Vranov, krátké mezičasí na státním statku (Jedovnice), po němž následovala 23letá služba na úseku Lelekovice.
Kapitola 5
„Pro mě pěknej les? Když je pěkně vzrostlej, když je zdravej ten kmen…“
V průběhu natáčení se pan Barták rozhlédne po pokoji plném trofejí, ačkoli osobně nelovil: „Každá ta trofej mně něco připomíná, nějakou událost, kterou mám na doživotí v hlavě. To je právě to nespravedlivý, že celej život člověk něco dělá, a pak toho musí nechat.“